V květnu a v červnu 2012 jezdily v celkem šesti městech České republiky zvláštní tramvajové vozy chodicilide.cz, ve kterých se cestující po celý den seznamovali s problematikou komunikace s lidmi se zdravotním postižením. Stálými pasažéry tramvají byli mladí lidé s poruchami zraku a sluchu, s nimiž se cestující bez postižení dávali do řeči. O čem si povídali a jaká byla v tramvajích atmosféra zaznamenal náš filmový štáb a vy máte nyní možnost podívat se na sestřihy toho nejzajímavějšího z každého města.
Dokument ukazuje názory dětí a mladých lidí se zdravotním postižením zaznamenané během tvůrčích setkání, jejichž cílem bylo poznat konkrétní témata, s nimiž se v životě potýkají, a jejich vlastní přání, jak by chtěli být vnímáni svým okolím: „Jsme úplně normální, ale občas potřebujeme vaši pomoc."
Lidé žijící s postižením někdy pomoc potřebují, zároveň jsou to ale lidé s vlastní důstojností. Podle oslovených dětí s tělesným a smyslovým postižením vytváří přístup okolí jediné skutečně nepřekonatelné překážky na jejich každodenních cestách.
Představte si, že je létání přirozenou schopností člověka, takže my všichni jsme „postižení". Jak bychom chtěli, aby s námi „zdraví" lidé jednali? Lidé s postižením někdy pomoc potřebují, mají ale vlastní důstojnost. Ze všeho nejvíce je zraňuje projevovaný soucit a nejméně jim pomáhá nevhodná pomoc. Přejí si, aby s nimi ostatní jednali jako se sobě rovnými a nebáli se jich zeptat, jestli a jak pomoci potřebují.
Zajímá vás, co vedlo autory ke zpracování tématu právě tímto způsobem či jak vypadalo natáčení televizních spotů? Podívejte se do zákulisí vzniku projektu chodicilide.cz.
Představte si, že je létání přirozenou schopností člověka, takže my všichni, kteří to nedokážeme, jsme „postižení". Jak bychom asi chtěli, aby s námi „zdraví" lidé jednali?
Lidé žijící s postižením někdy pomoc potřebují, zároveň jsou to ale lidé s vlastní důstojností. Podle oslovených dětí s tělesným a smyslovým postižením vytváří přístup okolí jediné skutečně nepřekonatelné překážky na jejich každodenních cestách.
Ze všeho nejvíce zraňuje projevovaný soucit a nejméně pomáhá nevhodná pomoc. Často je to pomoc přehnaná, která přichází bez ohledu na to, zda-li skutečně pomůže nebo je-li skutečně potřeba. Místo lítostivých pohledů a zbrklé pomoci si lidé žijící s hendikepem přejí, aby s nimi ostatní jednali jako se sobě rovnými a nebáli se je normálně oslovit a zeptat se, jestli a jak pomoci potřebují.
Představte si, že je létání přirozenou schopností člověka, takže my všichni, kteří to nedokážeme, jsme „postižení". Jak bychom asi chtěli, aby s námi „zdraví" lidé jednali?
Lidé žijící s postižením někdy pomoc potřebují, zároveň jsou to ale lidé...
Play all
