http://www.framingtheworld.com/m2z.html
"Marching to Zion" in Czech
Před více než 4000 let se Bůh zjevil Abrahámovi v Mezopotámii a řekl mu: Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu, a učiním tě velkým národem. Abrahám Pána poslechl a odešel do zaslíbené země Kanánu, kde žil se svým synem Izákem a vnukem Jákobem, který později změnil jméno na Izrael. Protože v zemi Kanán nastal hladomor, Izrael a jeho 12 synů odešli do Egypta a tam se rozmnožili v mocný národ. Egypťané se cítili ohroženi silným národem Izraelců, kteří mezi nimi žili, tak je zotročili a uvrhli je do pevných pout. Po 430 letech v Egyptě byli z pout vyvedeni Mojžíšem, překročili Rudé moře a došli do Arábie, kde přijali Boží zákon na hoře Sinaj. Generaci Izraelitů, kteří odešli s Mojžíšem, nebylo dovoleno vstoupit do zaslíbené země, protože neměli dostatečnou víru v Boha. Byli nuceni 40 let bloudit divočinou, dokud nepovstala další generace, která věřila Bohu a vstoupila do zaslíbené země s Jošuou. Po asi 400 let vládli 12 kmenům Izraele Soudci podle zákona Mojžíšova. Když zatoužili mít krále jako všechny jiné národy, Bůh jim za krále vybral Saula, který nad nimi panoval přes 40 let, po něm 40 let král David a potom 40 let Davidův syn Šalamoun. Za vlády Šalamouna dosáhlo království Izraele největší slávy a byl postaven první chrám. Ale protože se Šalamoun ve stáří odvrátil od Boha, Bůh mu řekl, že jeho syn ztratí vládu nad 10 z kmenů. Po smrti Šalamouna bylo království Izraele rozděleno a deseti severním kmenům vládla řada svévolných králů, kteří nebyli potomky Davida a Šalamouna. Severní království si uchovalo jméno Izrael a později učinilo svým hlavním městem Samaru. Menší jižní království se jmenovalo Juda, hlavním městem byl Jeruzalém a vládli mu potomci Davidovi. Od šestnácté kapitoly druhé knihy Královské se lidu Jižního království říká Židé podle jména království Judy.
