Milča Eremiášová našla svůj svět v krajce, v křehkosti všech druhů nití, sbližuje tento svět s dalšími materiály jako je dřevo, pohybuje se tedy ve světle těch nejstarších prostředků, které provázejí člověka po tisíciletí. Její cesta má však mnoho osobitých rysů, tradiční odkaz rozvíjí s nesmírnou imaginací do nečekaných podob.
Krajce byla po staletí přisouzena zdobnost, líbeznost, filigránská krása. Měla těšit a krášlit, byla svědectvím urozenosti svátečnosti. Pochopitelně i dnes má tuto funkci, také u Milči Eremiášové najdeme řadu děl kráčejících tímto směrem, její domovní znamení, andělíčci, divadélka, zpodobení architektury, v určitém smyslu i krajková bižuterie jsou tohoto rodu. Tyto drobnosti vedle dokonalého zvládnutí tvaru, formy nesou v sobě velký podíl úsměvu, světa plného potěšení. Je v tom i značný podíl něhy, jejíž nejčistší podoba je svěřena především i ženám.
Nejsilnější dotek výtvarného vidění nasměrovala Milča Eremiášová k hudbě. Nejraději bych nazval tuto sféru její tvorby velkou, nádhernou symfonií z krajek. Symfonií proto, že podobně jako hudba této formy, obsahuje její svět hudebních inspirací velké dramatické střety, zamyšlení, taneční energii, patos i pohlazení, monumentalitu i smysl pro detail. Její krajka v těchto dílech opouští plošnost a klene se do plastického prostoru (Martinů: Kantáty), kombinuje se s dřevěnými torzy stromových struktur (Janáček: Po zarostlém chodníčku), tradiční bílá a lněná bezová rozkvétá jemnou barevností (Doteky hudby). Milča Eremiášová hudbu nepopisuje, zaujímá roli interpreta, který hudební poselství přetavuje svým výkladem do nové materie. Proto jsou tato díla imaginativní, inspirativní, mnohovýznamná tak jako hudba sama. Hudba ovšem inspirovala umělkyni i k řadě zpodobení samotných muzikantů. Kouzlo tvaru hudebních nástrojů, stejně jako sošnost interpretů dovede vyjádřit beze zbytku.
Intenzivní podněty přináší do tvorby Milči Eremiášové duchovní sféra, křesťanská tradice. Pieta, krucifix, nesčetné varianty zpodobení Panny Marie s Ježíškem jsou viděny zvláštním prismatem. Soucit a tragičnost nacházejí své místo, ale bez drastičností. Dokonce můžeme obdivovat. nakolik tvorba takto inspirovaná udivuje roztančeností. Panna Maria s děťátkem -Ježíškem, není představena v tradiční statičnosti, vyzařuje z ní radost, je rozevlátá, je v pohybu. Dokonce i Pieta vkomponovaná opět před dřevěné pozadí má tvarosloví blízké taneční stylizaci. Mohlo by se to jevit jako protimluv, není tomu tak. V této tvorbě nacházíme místo popisnosti nebo dokonce naturalismu akcent na soucit a bolest.
Výtvarný svět Milči Eremiášové přináší ve svém souhrnu zvlášť cennou hodnotu, v níž lze spatřovat rysy české umělecké tradice: nést duchovní poselství, scelovat obzory, vyladit do osobitého a přitom perspektivního tvůrčího gesta přírodu i člověka, minulost i přítomnost, drtivost tragédií s vůlí po životní kráse. Všech těchto rovin se její tvorba dotýká a umí je vyladit do přesvědčivého akordu. Ženám bývá dar moudrosti a harmonie svěřen často. Milča Eremiášová ho však navíc umí sdělit a přetavit do výtvarně silné řeči.
Jiří PILKA
Loading...
3:14
Učím se mlčet - Domácí lékař Václavek, Ostřanský, Jelínkováby Miroslawek65202 views
Link to this comment:
All Comments (0)