scénka z filmu pro děti Filmového studia Gottwaldov z roku 1979
(Pozn.: Tento dětský film prý volně navazuje na snímek „Kapitán Korda" z roku 1970 /když Pepík vypráví v nemocnici o své biologické matce a jejím druhém manželovi, vzpomíná na události ze závěru zmiňovaného snímku/. Na obou filmech se také podíleli stejní autoři /Milan Šimek, Josef Pinkava, Angelo Michajlov/. Postavy jsou však přejmenovány /jedině druhý muž Pepíkovy biologické matky se jmenuje stejně - Navrátil; Pepík je sice pořád Pepík, ale má jiné, resp. jiná příjmení/ a přeobsazeny. Hned na úvod si ujasněme, že tzv. „náročného diváka" tento snímek asi příliš nenadchne. Nicméně myslím, že ostatní si tento milý film získá navzdory všemu, co by se mu případně dalo vytknout. Tvůrcům se podařilo natočit poetický a velice dojemný film, nádherně vystihnout klukovský svět a vzdát poctu rodičovské lásce. Právě ji děti potřebují nejvíce, ta dělá rodiče rodiči /nejen samotný fakt pokrevní příbuznosti/, jedině na jejím základě si lze získat jejich důvěru a vybudovat oboustranně upřímný, láskyplný vztah. Neokázale, a přesto /nebo spíš právě proto/ velmi silně to sděluje tento film /Pepík a jeho adoptivní otec versus negativní příklady, jak se to dělat nemá - Šunův otec, Sašina teta, Beldovi rodiče/. Dospělého diváka tento snímek pohladí po duši a zároveň si při něm smutně povzdechne, kde jsou ty časy, kdy byl ve věku jeho hrdinů...proč jen ten čas tak letí... Zkrátka a dobře, tento film se musí vnímat srdcem, ne rozumem; a kdo během jeho sledování ani jednou nezaslzí, ten je asi z kamene ;-).
No a ještě pár „technických" poznámek. 1) Vzhledem k tomu, že film se točil v produkci zlínského filmového studia, příležitost zahrát si v něm dostaly děti z tamního regionu, takže dětské postavy mluví, jak jste jistě zaznamenali, s jihomoravským přízvukem. 2) Sympatický Jiří Strnad si ve stejném roce zahrál ve známějším dětském filmu „Indiáni z Větrova" /měl premiéru ještě v roce 1979, zatímco tento až o rok později/ a určitě nejen já obdivuji jeho herecký výkon. Nj, takovou spoustu šikovných dětských herců jsme měli, škoda, že většinou natočili jen pár filmů /a z toho jen jednu, maximálně dvě hlavní role/, a pak se po nich slehla zem... To mně přijde jako poněkud nehospodárné nakládání s talenty ;-). 3) Ať už je Ladislav Frej ve skutečnosti, jaký je /doslechnout či dočíst jsme se o něm mohli ledacos/, „správňácké" chápavé tatínky dokázal zahrát jako málokdo /viz např. televizní film Hlas krve (1980), z něhož tady mám pár ukázek; v tom bakalářském „vánočním triptychu" z roku 1975, z nějž jsem sem přidal povídku „Lokomotiva", hrál také podobnou roli správného otce rodiny, a sice v první povídce s názvem „Linecké pečivo"; atd./. 4) Nelze nezmínit skvělou hudbu osvědčenho Angela Michajlova, která báječně dotváří atmosféru.)
scénář: Milan Šimek, Josef Pinkava (na motivy knížky Marie Kubátové „Jménem korvetního kapitána" z roku 1972)
dramaturgie: Jaroslav Petřík
hudba: Angelo Michajlov
režie: Josef Pinkava
hrají: v dětských rolích - Jiří Strnad (Josef Marek ml., dříve Janoušek), Miroslav Mikulička (Karel Hadraba, řečený Šun), Tomáš Masař (Šunův malý bratr), Radek Jadrníček (kluk), Marcela Juchelková (Saša Rampáková), Roman Hanzlík (cizinec, kluk s kšiltovkou), Tomáš Podroužek (kluk), Marek Šikula (kluk), Roman Kudrna (kluk), Radomír Bábíček (kluk), Roman Nesrsta (kluk); v rolích dospělých - Ladislav Frej (Josef Marek st., Pepíkův adoptivní otec), Jaroslava Tvrzníková (Jana Marková, Pepíkova adoptivní matka), Věra Tichánková (babička), Ľudovít Greššo (dědeček; mluví: Karel Houska), Zdeněk Hradilák (otec Hadraba), Miroslav Horák (primář), Jana Tomečková (učitelka), Ľudovít Króner (vedoucí sběrných surovin Jordán; v titulcích uveden jako „Ludvík"), Jana Hliňáková, Roman Mecnarowski a další
Loading...
8:27
Chlapi přece nepláčou (1979) - Motorky a strach ze ztráty rodičovské láskyby stttepp9,199 views
Link to this comment:
All Comments (0)