scénka z filmu Filmového studia Barrandov z roku 1966
(Pozn.: Tato česká detektivka s mezinárodním nádechem, abych tak řekl, rozhodně není tak špatná, jak by se z některých komentářů mohlo zdát. Je ale potřeba vzít na vědomí, že i když není přímo, takříkajíc „polopaticky" ideologická, o to více je ideologická nepřímo, svým základním rozvržením. Proti sobě totiž stojí mezinárodní (kapitalističtí) překupníci drog, kteří se neštítí infikovat heroinem i čistý „komunistický ráj" na východ za železnou oponou, když jim „hoří půda pod nohama" na prohnilém Západě, a čestní soudruzi z československé Bezpečnosti, již v internacionální družbě se svými východoněmeckými soudruhy nakonec triumfují. Ujasníme-li si toto a budeme-li film brát s náležitým odstupem, můžeme se soustředit na jeho „řemeslnou" stránku. Je znát, že předlohou byl detektivní román - zápletka je vystavěna velmi dobře, až do konce nevíte, kdo je vrah. Nemyslím si, že by obsazení Miroslava Horníčka či Waldemara Matušky bylo tak na škodu, jak jsem se mnohokrát dočetl. Matuška má ve snímku jen dvě scény /nezapomenutelný je vtípek, kdy francouzsky dabovaný Matuška prohodí na adresu sebe samého zpívajícího v rádiu: „Řve jako pavián."/ a Horníčkovi na rozdíl od kritiků nemám problém uvěřit jeho postavu. Naopak si začínám myslet, že se filmovému herectví mohl klidně věnovat více. Pak je také film zajímavým dokumentem doby: kromě účesů, módy, automobilů apod. bych upozornil zejména na to, že dnes už bychom asi těžko heroin nazvali dopingem /ovšem sousloví „jed narkotický" je zase docela trefné/ :-). Rovněž si lze povšimnout, jak i v těch uvolněných šedesátých letech, na něž pamětníci tak rádi vzpomínají, bylo velice komplikované vycestovat za hranice ČSSR, jak byli občané pod kontrolou /viz styky se zahraničím, příbuzní v cizině/. Nakonec je tu onen v úvodu zmiňovaný mezinárodní nádech filmu: „velký svět" ztělesňuje tehdy východoněmecký ostrov Rujana ve studeném Baltském moři, legendární dovolenkový cíl Čechů a Slováků, kteří chtěli v létě někam do zahraničí /s Bulharskem nebo Jugoslávií se to samozřejmě nedalo srovnávat ;-)/. Z dnešního pohledu to vypadá až směšně, ale v kolika českých filmech té doby jste mohli vidět autentické zahraniční lokace a dokonce moře? No a nesmíme zapomenout ani na francouzský dabing Jiřího Vršťaly a Waldemara Matušky, německy mluvícího, ač tohoto jazyka neznalého Miroslava Horníčka /své texty v němčině se prý prostě naučil foneticky nazpaměť/ a německého herce Han/n/ja Hasseho /zajímavý případ: v podstatě byl západní Němec, narodil se totiž v Bonnu (ovšem v roce 1921 a tehdy bylo ještě jen jedno Německo), ale zemřel v bývalé NDR v roce 1983 v dnešní spolkové zemi Braniborsko, takže asi žil ve východním Německu...; často hrál v českých filmech, pochopitelně postavy Němců/.)
scénář: Antonín Kachlík, Vladimír Bor (podle knihy Pavla Hejcmana „Anděl hraje na violu")
dramaturgie: Věra Kalábová
hudba: Vladimír Sommer, laureát státní ceny
režie: Antonín Kachlík
hrají: Miroslav Horníček (kapitán Chrástek), Jaroslav Satoranský (poručík Mareček), Lubomír Lipský (choreograf Laube), Lenka Fišerová (Jana Pilátová), Waldemar Matuška (Orbigny; mluví: ?), Ilja Prachař, laureát státní ceny (ředitel divadla), Josef Langmiler (dirigent Krejčí), Jiří Vršťala (Lavedan; mluví: ?), Hanjo Hasse (východoněmecký policista Kreibe; někdy psán též „Hannjo"), Stanislav Šimek (tanečník Procházka), Květa Fialová (Milada Havlová), Karel Pavlík (Havlíček), Gabriela Vránová (Alena Volná), zasloužilá umělkyně Marie Rovenská (Otýlie Jelínková), Květoslava Houdlová (matka), Helga Čočková (Jitka), Jiří Mikota (nadporučík Antoš), Bohumil Pastorek (Pirko), Antonín Jedlička (inspicient), František Kubíček (vrátný Kotásek), Josef Stehlík (děda Vlasák), Alexej Kusák (Ital), Alena Kaslová (Kristýna Máchová), Arthur Jopp, Alena Chládková
Loading...
8:34
Případ mrtvých spolužáků (1976) - Vraždaby stttepp5,652 views
Link to this comment:
All Comments (0)