Hvězda padá

Z projektu "Jen vítr v oblacích"

Věnováno památce Ivana Diviše

Ivan Diviš
(Rozpleť si vlasy, 1961)

Ty jsi se vdala, Lori? Jaks mohla, když tě milovala hvězda!?
Když rudý Aldebarán své koksové pece,
ramena protuberancí, plamenné rozeklany svého jazyka, v prázdnotách lačnícího po spočinutí na jahodě jistiny vztahoval na tebe!? Že si přec nepokazíš život
tak sis uboze šeptala, sotvaže jeho hořící chochol
splynul s ohněm litoměřického mlýna, ale tos nedomyslila,
že z popela schrány co nevidět
vzlétne oranžový fénix,
vteří se na nebesa, a světelně vpečetěn, tam zůstane viset? Cožpak tím,
že ti paprika rozvázal sukni a střevíce zul filistr,
sis život zachránila? Co totiž ani ne drtný došek, zatímco předtím
objímalas libanonský cedr, jedle se skláněla k tvému mechu,
jelen pil z černé tůňky, medový pstruh
elektrizován projížděl tvými propustmi, hltal vláhu, až posléze, znaven, slastně spočinul v zelených plynulinách zmírajících řas...
Ubohá Lori! paňmaminko, tam,
kde mu šlo o zlidštění krápníkových jeskyň,
matrono! zatímco ten nájezdník plamenometem veršů řešit chtěl rovnice časoprostoru...

Category:

Music

Tags:

• alternativní
• folk