film Filmového studia Barrandov z roku 1984
(Pozn.: Tento film má na mém kanálu něco jako obnovenou premiéru. Když ho naposledy dávali v televizi, technické potíže mně zabránily v jeho důkladném zpracování a prezentaci zde. Po dlouhých dvou letech, během nichž u vás prostřednictvím mých několika málo ukázek zaznamenal velmi pozitivní odezvu /tedy hlavně teď v závěru zmíněného období ;-)/, jsme se konečně dočkali další reprízy a já vám tak mohu tento snímek nabídnout celý. Nevím, proč je všemi televizemi tradičně tolik přehlížený; podle mě se jedná o výborné psychologické drama s kriminální zápletkou. Záměrně to píšu takto, protože očekávat klasickou detektivku neboli krimi, k čemuž by mohly svádět nepřesné popisky v některých databázích, znamená zadělávat si na zklamání. Tento film je pečlivě vystavěné, propracované „psycho", sympatické tím, že zápletka je stoprocentně uvěřitelná a sympaticky „civilní": „obyčejný", slušný člověk, řádný občan, vede vcelku úspěšný život /rozpadlo se mu sice manželství, ale jeho bývalá manželka se mu po rozvodu nemstí, (zachovali si dobré vztahy, nebrání mu ve styku s desetiletou dcerou)/, před sebou má vědeckou kariéru, ale jedna osudná vteřina celý jeho dosavadní život obrátí vzhůru nohama a nakonec rozmetá na cucky. Nejprve se stane tragédie lidská, když hlavní hrdina přejede malého chlapce, poté přijde tragédie morální, když se rozhodne nehodu zatajit, promyšleně zametá stopy a posléze se dokonce snaží svést vinu na dvojici mladíků, kteří se mu shodou náhod vloupali do chaty. V okamžiku, kdy vycouvá od nemocnice s mrtvým klukem na zadním sedadle, definitivně překračuje hranici, kterou slušný člověk prostě překročit nesmí. Pak už jen jedna lež navazuje na druhou, jeden pokus o odvrácení podezření na druhý, hlavní hrdina nenalezne odvahu skončit s tím a jít se přiznat, přestože jej trápí výčitky svědomí, a tak to „dohraje" až do hořkého konce. A divák to vše sleduje, je zmítán emocemi a klade si otázky. Nenávidí hlavního hrdinu za chlapcovu zbytečnou smrt a je pobouřen, že místo toho, aby se zachoval jako chlap a šel se udat, počíná si jako protřelý kriminálník a chladnokrevně zametá stopy a podsouvá falešné důkazy. Zemřelo přece nevinné dítě, on sám je navíc otcem stejně staré dcery, tak proboha, jak jen může?! Na druhou stranu, kdo ví, jak by se zachoval na jeho místě? Skutečně by divák v takové situaci udělal to, co chce po hrdinovi tohoto snímku, a zahodil tak svou kariéru, jíž obětoval zdraví, a to právě ve chvíli, kdy má na dosah postup na vytouženou pozici? Opravdu by se dobrovolně připravil o drahocenné roky dětství svého dítěte a strávil je ve vězení? Vážně by se nepokusil z celé tragédie nějak beztrestně vybruslit, když by mu okolnosti doslova samy nabízely cestu, jak svou vinu hodit na jiné /vždyť jsou to stejně zloději/ a sám zůstat neposkvrněn? Chápu, že dnešní „klipovitou" generaci tento film asi neosloví, vyžaduje totiž od diváka jisté zklidnění, trpělivost a schopnost /a ochotu/ filosofovat /v tom čistém, nezkaženém smyslu slova, tj. klást si otázky a hledat na ně odpovědi/, takže zřejmě nadále zůstane nedoceněný... Scénář si pro sebe připravil Petr Schulhoff /ano, mistrova ruka je znát - pravidelní diváci mého kanálu vědí, o čem mluvím/, ale ze zdravotních důvodů musel režijní post postoupit kolegovi Otakaru Fukovi /více o Schulhoffovi viz http://www.csfd.cz/tvurce/3279-petr-schulhoff/ /. Obsazení Jana Kanyzy je velmi šťastné - jeho chlapácký zjev tvoří báječný kontrast ke zbabělému chování hlavního hrdiny /a s odstupem času a se znalostí aféry kolem jeho jména v jistých seznamech dostává i jistý pikantní nádech ;-)/.)
námět a scénář: zasloužilý umělec Petr Schulhoff
dramaturgie: Václav Šašek
hudba: Petr Hapka (píseň na text Zory Ully Keslerové zpívá Petr Hapka)
režie: Otakar Fuka
hrají: Jan Kanyza (dr. Petr Gabriel), Julie Jurištová (Olga Krásová), zasloužilý umělec Radovan Lukavský (major Válek), Stanislava Bartošová (Marta Gabrielová), Tomáš Juřička (Láďa), Vlastimil Zavřel (Ruda Hakl), Barbora Štěpánová (laborantka), Olga Blechová (laborantka), Bronislav Poloczek (lékař), Jiří Novotný (poručík VB), Vladimír Korec (kluk), Miloslav Homola (vrátný v nemocnici), Petr Burian (strážmistr), Zdeněk Ornest (ředitel Tošek) a další
role psovoda VB a pana Wendla (v telefonu) mluví: Mirko Musil
Loading...
14:54
Příliš velká šance (1984) (5/6)by stttepp1,994 views
Link to this comment:
All Comments (0)