7/20 Koukolík - Multiversum (a časoprostorová pěna)

ČTV JÁDRO http://www.ceskatelevize.cz/program/10121244562-jadro.html Televizní eseje Jádro vyšly v r. 2010 knižně a s novými nebo navazujícími poznatky.
Multiversum
Vesmír má právě takové vlastnosti, které má, protože jsme tady my - inteligentní pozorovatelé. Kdyby měl vesmír jen trošičku jiné vlastnosti, nevznikl by život a nebyli bychom tady ani my - inteligentní pozorovatelé, praví antropický proncip. Jestliže vám připomíná jezevčíka, který se chytá za vlastní ocásek, nejste daleko od pravdy.

David Gross, fyzik, nositel Nobelovy ceny, se nechal slyšet: "Má-li zůstat věda vědou, je nutné vytvořit obecnou teorii vesmíru, která antropický princip nepotřebuje." A na adresu svých antropických kolegů dodal: "Nechápu, proč se raději nevěnují pletení svetrů a nevzdají to." S vesmírem je potíž.

Jeho nejmenší součásti popisuje kvantová teorie, největší součásti, například to, co se děje s galaxiemi, popisuje teorie relativity. Měly by se dát sloučit, ale to se nedaří. Lékem by měla být teorie kvantové gravitace. Jenže s tou je také potíž. Z teorie kvantové gravitace totiž plyne, že by nemusel existovat jeden jediný vesmír - ten náš, universum, ale nepředstavitelně velké množství vesmírů popsané číslem, které by mělo za jedničkou plných 500 nul.

Jak je tohle možné? Představte si "časoprostorovou pěnu" tvořenou nezměrně malými bublinami na dně fyzikálních možností. Každá z těchto bublin se může rozepnout na celý vesmír, tak jako se to prý stalo s vesmírem naším. A záleží jen na skryté neboli temné energii. Na skryté neboli temné energii se věci shodují, existuje a rozpíná náš vesmír, ale co to je, neví nikdo.

V jiných vesmírech, které se rozepjaly, by platila odlišná pravidla, každý by mohl mít ta svá, tím pádem by tady platily odlišné fyziky. Velký počet vesmírů by byl pro život nehostinný, například proto, že by v nich chyběl uhlík - základní páteř života. Jak vysvětlit tohle?

Prstem božím to nejde, to je akt víry nikoli poznání. A vyložit to neznámou fyzikou, to je základní prohřešek proti vědeckému poznání, protože neznámé jevy nelze vykládat neznámými teoriemi. A co když z téhle šlamastyky půjde cesta ven užitím principů známých?

To by bylo elegantní využití Ockhamovy břitvy - základního vědeckého myšlenkového nástroje připisovaného františkánovi Williamu Ockhamovi. Ockhamova břitva říká: K vysvětlení neznámého jevu užij pokud možno co nejmenší počet jevů známých.

Takže vědce napadlo, že ta jednička s pěti sty nulami nemusí být počet vesmírů čili multiversum, ale počet řešení systému rovnic, čímž by počet vesmírů podstatně klesl - možná až na ten náš jeden jediný, čímž jsme se poněkud dostali tam, odkud jsme vyšli.
Prameny a další informace

Univerzální vyhledavač

scholar.google.com
Obecné prameny

cs.wikipedia.org
en.wikipedia.org
Pro veřejnost i odborníky:

14. mezinárodní konference SUSY06, Irvine, Kalifornie, USA
Siegfried T. A „landscape" too far? Science 2006;313: 750-753

Category:

Science & Technology

Tags:

• František
• Koukolík
• Meteor
• Jádro

[jarakonik]

To sem z toho jelen. ;-)