scénka z filmu pro děti Filmového studia Barrandov z roku 1988
(Pozn.: Nebudeme chodit kolem horké kaše - tento film se nepovedl. Slibné téma se tvůrcům nepodařilo adekvátně zpracovat a ani herecké výkony tentokrát nelze považovat za silnou stránku snímku, která by jej „táhla" nahoru /stranou ponechávám představitele dětských rolí, ti byli vybráni typově přesně a dělají, co umějí/. Přesto bych chtěl k tomuto suchému konstatování něco dodat. Především: Ota Koval nebyl vůbec špatný režisér, jeho tvorba o dětech a pro děti je záslužná, čítá kvalitní položky, za něž získal mnohé ceny v několika ročnících dětského filmového festivalu ve Zlíně /tehdy Gottwaldově/ a několikrát uspěl i na zahraničních festivalech. Divákům svého kanálu připomínám jeho filmy My tři a pes z Pětipes /1971/, Kočičí princ /1978/ a Kaňka do pohádky /1981/, z nichž tady najdete pár scének. Kovalovým problémem bylo to, že si příliš liboval v různých lyrických obrazech, které příliš „ředily" děj, nebo /jako v tomto filmu/ působily takový zmatek, že se divák /a zvlášť dětský/ přestává orientovat, což způsobuje, že film ztrácí tempo /či lépe „tah"/ nebo dokonce logiku. Výše zmiňované filmy tímto zase tolik netrpí /lepší scénář a herecké výkony, lyrických obrazů tam není přespříliš/, v tomto, jenž je zároveň Kovalovým posledním celovečerním snímkem, je toho naopak mnoho a další složky filmu to nezachraňují. Asi by pan režisér býval potřeboval k sobě někoho, kdo by ho „držel na zemi" a dbal o to, aby film „držel pohromadě" a směřoval jasně takříkajíc od startu k cíli. Ovšem přes všechno výše napsané podle mě rozhodně není na místě lacině si ostřit na tomto filmu svůj kritický brk. Má totiž jednu nádhernou vlastnost, která z něj vyzařuje a citlivý divák to určitě cítí: je totiž „poctivý", točený s obrovskou láskou k dětem a jejich světu. Nevím, čím to je, ale prostě ze všech pěti Kovalových filmů, které jsem viděl /kromě tří výše zmiňovaných a tohoto ještě televizní hru Panenka s porcelánovou hlavičkou (1991), jeho poslední práci vůbec; v témže roce zemřel/, cítím, jak moc měl zřejmě děti rád; nefalšovaný cit pro klukovský svět, jemuž těmi filmy vlastně skládá takovou sympaticky neokázalou, a proto upřímnou poctu a vyznává se z obdivu k němu; a samozřejmě mě taky popadá nostalgie, což je logické, když moje dětství je už bohužel nenávratně pryč...Tedy: i když se to panu režisérovi tentokrát nepovedlo, jak by asi býval chtěl /a my taky/, já mu přesto - myslím - rozumím; rozumím tomu, co chtěl „říci", třebaže to „řekl" neohrabaně. Řekl to ale srdcem, a to se počítá, to je třeba ocenit, protože to rozhodně nebývá pravidlem. A není přece na světě ten, komu by se všechno vždycky jen dařilo. Klukovská touha po dobrodružství a opravdovém přátelství, bezbřehá dětská fantazie, nefalšovaná dětská upřímnost a bezelstnost i nostalgické přání vrátit se do dětství - to všechno tam je, tomu všemu se vzdává hold. A ta finálová scéna loučení s „mimozemšťany" je prostě dojemná až na maximum - ta vás vezme za srdce tak, že si na konci při pohledu na plačícího Jirku přejete, aby nějací ufoni skutečně existovali.)
námět: Miroslav Adamec
scénář: Miroslav Adamec, Ota Koval
dramaturgie: Milan Pávek
hudba: Petr Hapka (texty písní: Michal Horáček, zpívali: Bambini di Praga /sbormistryně: Blanka Kulínská/)
režie: Ota Koval
hráli: Matouš Soukenka (Jirka; mluví: Jan Kalous), Jaroslava Schallerová (Jirkova matka), Oleg Homola (Jirkův otec; mluví: Marcel Vašinka), Jan Kincl (Luděk), Jan Horáček (Tomáš Kučera), Vít Němec (Macek), Lukáš Novotný (Kazda), Jan Teplý (Kučera, Tomášův otec), Rudolf Hrušínský ml. (Mackův otec), Ivan Lukeš (muzikant), Ludmila Kovářová-Bílková (muzikantka), Stela Skaličková (Stela), Jan Přeučil (zloděj), Petra Hanžlíková (Ilona), Gabriela Vránová (Luďkova matka), Stanislava Šťastná (učitelka), Jaroslava Tichá (učitelka), Miloslav Štibich (školník), Jan Vlasák (Luďkův otec), Libuše Štědrá (učitelka), Filip Smoljak (novomanžel), Jana Viščaková (novomanželka), Milan Mach, Ivan Hrdina, Pavel Jandejsek, Olga Fleischerová, Jiří Med, Lucie Tomková, Hana Ševčíková, Kamila Kučerová, Alena Vojtěchová, Tamara Kotrbová, Markéta Stivínová, Jakub Hais, Radek Aubrecht, Jan Jílek a další
السعوديين تابعو الفلم يتعلمو اللغه الاطاليه مشاء الله عليهم شعب مثقف ومطلع ومكافح
hakemzmana 1 month ago 12
@Masterr59
I wrote nothing about American movies that appeal to young people with all their explosions, car crashes, shootings, and stuff.
I wrote about American commercial TV.
OrodesIII 3 months ago