Brandenburgs: Ristenpart, Paillard, Harnoncourt, I Musici

Karl Ristenpart (1960 recording), Jean-Francois Paillard (1958 performance), and Nickolaus Harnoncourt (1965 recording, original instruments), also a few excerpts featuring von Karajan and the BPO, I Musici and the Ars Rediviva Ensemble, and a performance or two with Karl Richter and the Munich Bach Orchestra as well as the late Austrian Felix Prohaska. Some of these recordings are uploaded to my Volume I archive (classicvinylbiz) and to my Bach channel (jhnnsbstnbch). / Бранденбу́ргские конце́рты (BWV 1046—1051) Иоганна Себастьяна Баха — цикл из 6 концертов, преподнесённых Бахом в качестве подарка маркграфу Бранденбург-Шведта Кристиану Людвигу Бранденбург-Шведтскому в 1721 г., но, скорее всего, сочинённых ранее. / Die Brandenburgischen Konzerte sind eine Gruppe von sechs Konzerten von Johann Sebastian Bach (BWV 1046--1051). Sie sind dem Markgrafen Christian Ludwig von Brandenburg-Schwedt (1677--1734) gewidmet, den Bach im Winter 1718/1719 in Berlin kennengelernt hatte. Im September 1721 schickte er ihm die Partitur mit einer umfangreichen Widmung. Der Titel Brandenburgische Konzerte wurde von Philipp Spitta in seiner 1873--1879 entstandenen Bach-Biografie geprägt und hat sich heute allgemein durchgesetzt. Bachs Originaltitel lautet „Six Concerts Avec plusieurs Instruments". Die sechs Konzerte weisen eine hohe stilistische und strukturelle Vielfalt auf. In ihrer Mischung der verschiedensten historischen und zukunftsweisenden Elemente bilden sie eine ganz persönliche und trotzdem allgemeingültige Ausdrucksform. / Les concertos brandebourgeois sont un ensemble de six concertos de Johann Sebastian Bach (BWV 1046 à 1051), qui comptent parmi les plus renommés qu'il ait composés. Le qualificatif de brandebourgeois est dû à Philipp Spitta qui, suivant l'usage germanique, fait référence au dédicataire, le margrave Christian Ludwig de Brandebourg. Le manuscrit de Berlin daté du 24 mars 1721, Bach a alors 36 ans, porte une dédicace de la main de Jean-Sébastien Bach au margrave de Brandebourg (épître rédigée en français qui était la langue en vigueur à la cour de Berlin). / Braniborské koncerty jsou, zejména pro náročnost koncertantních partů, považovány za jeden z vrcholů interpretačního umění a jsou dnes prestižní součástí repertoáru významných hudebních těles na celém světě. Do poloviny 20. století se však jejich souborná provedení objevovala jen ojediněle, především zásluhou dirigentů, kteří do tradičního repertoáru soustavněji zařazovali i předklasická díla (např. Alfred Cortot, Adolf Busch, Hermann Scherchen, Otto Klemperer). Zlom nastal v následujících dvou desetiletích, kdy nebývalý zájem o starou hudbu přinesl s sebou také hledání cest k její historicky poučené interpretaci. Přirozeným východiskem se stal návrat k původnímu notovému textu a studium historických pramenů o dobové interpretační praxi. Stále se ovšem používaly převážně moderní nástroje, především proto, že úroveň poznatků o stavbě historických replik a o autentické technice hry neumožňovala dosáhnout esteticky uspokojivých řešení. Přesto zejména interpretace šedesátých let významně přispěla k objevení Bachova díla v jeho historickém kontextu a zásadním způsobem v tomto smyslu ovlivnila i hudební veřejnost.